Agrární komora ČR se v rámci konsorcia nevládních organizací, kde je ještě Potravinářská komora ČR a Zemědělský svaz ČR, snaží vyjednat co nejvýhodnější podmínky pro české zemědělce a potravináře plynoucí z reformy společné zemědělské politiky v rámci Evropského parlamentu, Evropské rady a komise Evropské unie. V současné době je klíčové prosazení některých pro nás důležitých pozměňovacích návrhů zpravodajů Evropského parlamentu a pozměňovacích návrhů konsorcia a Ministerstva zemědělství. Tento článek se zaměřuje na nastavení podpor, o kterých se bude rozhodovat nikoli v Bruselu, ale v Praze.

Zásadní je to, že bychom se měli poučit z chyby, kterou jsme udělali nejen my, ale kromě Slovinska i ostatní nové vstupující země do Evropské unie. Chybou bylo, že jsme dotace nesměrovali na podporu výroby jako naši západní sousedé, ale rozdělili jsme je plošně na hektar zemědělské půdy bez ohledu na to, jestli daný zemědělec měl živočišnou výrobu nebo ne, a na hektar trvalých travních porostů. Vrcholem tohoto směru je podpora ekologického zemědělství, kde není podmínka produkce ekologických potravin, takže můžeme vidět ekologické sady, kde bere pěstitel tučné dotace, ale žádné ovoce nesbírá, to je jak z Havlova absurdního dramatu.

Čeští zemědělci se přizpůsobili. Nastal obrovský propad živočišné výroby ve všech komoditách a ve speciálních plodinách, jako jsou například ovoce a zelenina. To má silně negativní dopad nejen na nebezpečně nízkou soběstačnost v základních potravinách pro obyvatele ČR s rizikem snížení jejich kvality a růstu cen, ale především na propad zaměstnanosti na venkově, protože právě živočišná výroba a speciální plodiny zaměstnávají nejvíce lidí. Nejde jenom o vlastní prvovýrobu, ale i o další navazující obory v podobě dodavatelů a odběratelů, kde je také mnoho pracovních míst s velkým dopadem do státního rozpočtu.

V České republice činila přímá platba SAPS v loňském roce 190 eur na hektar pro všechny zemědělce. Pro porovnání například ve Francii dostali průměrně 285 eur na hektar, v Německu 362 eur na hektar, v Nizozemsku 433 eur na hektar. To je o dost více.

Hlavní rozdíl je ale v tom, že zemědělci u našich západních konkurentů, kteří mají pouze rostlinnou výrobu, dostali například 60 % průměrné sazby na hektar, zatímco zemědělci, kteří například chovají intenzivně krávy, berou 150 % a více sazby na hektar, protože dostávají část přímých plateb přímo na zvířata přes platbu na farmu. A to je již zásadní rozdíl, který jde na jednotném trhu obtížně eliminovat především v době, kdy jde cena mléka dolů.

Další výrazný rozdíl je v rozdělení prostředků z Programu rozvoje venkova, nemluvě o zcela rozdílných národních dotací.

Máme velkou šanci tuto chybu napravit při nastavení podmínek na období let 2014 až 2020. Zatím to vypadá tak, že průměrná sazba na hektar přímých plateb by v tomto období mohla být 255 eur na hektar. Reforma s velkou pravděpodobností umožní, pokud budeme chtít, zvýhodnit živočišnou výrobu a intenzivní speciální plodiny.

Je několik možností, jak podpořit tyto činnosti. Stanovit rozdílnou úroveň základních platebních nároků, kdy by brali vyšší základní sazbu zemědělci, kteří mají živočišnou výrobu, nebo například pěstitelé cukrové řepy.

Dále maximálně využít platby spojené s produkcí, kde bude možné dávat minimálně 10 %, možná 12 % přímo na produkci citlivých komodit.

Dále vytvořit podmínky ozelenění, které by zvýhodnily ty, kteří například pěstují víceleté pícniny.

Ve druhém pilíři budou zřejmě zásadní platby na LFA a agroenvi opatření vypláceny nově na hektar zemědělské půdy, kde je možné nastavit selektivně příjem pouze pro zemědělce s dostatečně intenzivní živočišnou výrobou přes zatížení VDJ na hektar zemědělské půdy.

Dále je třeba využít v Programu rozvoje venkova opatření na welfare zvířat a dostatečně podpořit modernizaci zemědělské prvovýroby a zpracovatelů investičními dotacemi.

Věřme, že se tyto změny podaří prosadit. Zatím ministr zemědělství Petr Bendl a jeho spolupracovníci prezentují obdobné názory a cíle. Snad se tento směr podaří udržet až do konečného schválení. Toto schvalování bude probíhat v následujících dvanácti měsících a výraznou roli v tom určitě sehraje i Agrární komora ČR. Některým rozhodnutím nebudou tleskat všichni naši členové, ale z dlouhodobého pohledu jiná cesta není, pokud tady chceme udržet nějakou výrobu. Inspirujme se zemědělsky vyspělými západními sousedy, kteří výrobu zvyšují.

Autor: Ing. Bohumil Belada, viceprezident AK ČR, zdroj: www.apic-ak.cz, 25.9.2012