Ochrana životního prostředí, zejména vody, vodních zdrojů, vodních organismů s důrazem na vodu pitnou, patří k nejdůležitějším opatřením, která uvádí směrnice 2009/128/ES. V duchu této směrnice je zásadní součástí většiny akčních plánů všech členských zemí EU. Zpracovat je a prosazovat jejich cíle je i pro ochranu životního prostředí a další snižování rizik klíčové.

Tato opatření jsou zaměřena na přípravky a jejich případnou nebezpečnost vůči vodním organismům a vodě, jejich používání a aplikační techniku, resp. aplikační technologie. Přesnost aplikace přípravků je nejdůležitějším aspektem, který může negativně ovlivnit kvalitu vody.

Doporučené postupy
Již řadu let vytvářejí a prosazují odborníci nejlepší postupy pro používání přípravků se zaměřením na omezování znečišťování vody a vodních zdrojů.
V Evropě je to zejména prostřednictvím projektu TOPPS a jeho pokračovatelů – TOPPS Bridge, TOPPS AIM, TOPPS PROWADIS, EOS, ale i dalšími aktivitami Evropské asociace ochrany rostlin – např. Safe Use Initiative.
Ne vždy jsou však tyto výsledky a záměry přijaty pozitivně. I tato oblast je poznamenána lobbistickými praktikami a snahami o znevěrohodnění těchto postupů a požadavků. Někdy k tomu napomáhá i přístup úředníků, kteří odpovídají za tuto oblast.
Uváděná rizika jsou rozdělena do dvou skupin, tzv. zdrojů znečištění.
Prvními jsou bodové zdroje: přeprava, skladování, kroky před aplikací, aplikace, kroky po aplikaci a likvidace zbytků přípravků.
Ve druhé skupině tzv. difuzních zdrojů znečištění jsou řešeny úlety a splach přípravků.

„Úlet postřiku je množství přípravku, které je odnášeno mimo postřikované/ošetřované území působením proudění vzduchu během aplikace“ (ISO 22866).
K nejdůležitějším aktivitám pro omezení úletu přípravků a znečištění nejen povrchových vod patří správný přístup k celému průběhu aplikace.
Je nezbytné věnovat pozornost aplikační technice, zejména jejímu seřízení a používání při vlastní aplikaci, která by měla probíhat za co nejvhodnějších povětrnostních podmínek.
Povinnosti a požadavky uváděné v předpisech upravujících a omezujících používání přípravků nesplní účel, pokud nejsou při aplikaci zohledněny povětrnostní podmínky.
Pokud se k nevhodným povětrnostním podmínkám přidají další nedostatky plynoucí z nesprávně seřízené a připravené aplikační techniky, případně nevhodně zvolené technologie aplikace, znamená to nadměrné zvýšení úletu a tím environmentálních dopadů – způsobených zasažením necílových ploch a prostředí přípravky obsaženými v úletu, ale i ekonomických dopadů – způsobených ztrátami přípravků, které se vlivem úletu nedostanou na ošetřovaný porost nebo plochu.
Tyto ztráty mohou být značné: Ztráty výparem 4–6 %, ztráty úletem do ovzduší a mimo cíl 8 až 15 %, ztráty zasažením povrchu půdy 10 až 60 % – ošetřování prostorových kultur.

Povětrnostní podmínky
Povětrnostní podmínky = teplota a relativní vlhkost vzduchu a zejména rychlost větru při aplikaci mají zásadní vliv na úlet kapek postřiku.
Sledování a zohledňování povětrnostních podmínek při aplikaci je pro omezování nežádoucího úletu klíčové.
Nejen rychlost věru, ale i teplota vzduchu může být důvodem k úletu. Stoupající teplý vzduch s sebou unáší drobné kapky postřiku nebo zbytky přípravku a odnáší je i na velké vzdálenosti, kde změnou místních podmínek klesnou na povrch a mohou způsobit poškození necílových ploch nebo kontaminovat prostředí.
Příklad vlivu relativní vlhkosti vzduchu na úlet postřiku uvádí graf 1. Příklad vlivu rychlosti větru na úlet postřiku uvádí graf 2, kde jsou uvedeny zjištěné hodnoty indexu úletu měřené v aerodynamickém tunelu.

Výbava a seřízení postřikovače
Pro omezení nežádoucího úletu lze použít buďto klasické, standardně vybavené postřikovače, jejichž použití pro správnou aplikaci je možné, avšak při několikanásobně větší pozornosti věnované povětrnostním podmínkám než v případě postřikovačů s protiúletovými úpravami a doplňky.
Základním technickým protiúletovým opatřením jsou nízkoúletové trysky, dále pak systémy podpory vzduchem, využívání různých typů deflektorů krytů, a senzorů. Doplňková výbava zahrnuje satelitní navigaci, meteostanice a další prvky ve snaze omezovat úlet kapek postřikové kapaliny a zlepšovat výsledek ošetření. Přináší komfort pro obsluhu, ale zejména přesnost aplikace.
I při různém stupni vybavenosti postřikovačů je třeba provést důkladné seřízení na požadovaný pracovní režim, správně nastavit hektarovou dávku, která je závislá na několika základních ukazatelích – pojezdové rychlosti, pracovním tlaku.
Nastavení správné výšky postřikovacího rámu nad ošetřovaným porostem, která je závislá na použitých tryskách, může ovlivnit kvalitu aplikace i úlet, a tím efektivitu celého zásahu.
Pracovní režim je také klíčovým bodem protiúletové klasifikace zařízení k aplikaci přípravků. Pokud používáme nízkoúletové trysky, klasifikované v některé třídě omezování úletu (50%, 75%, 90%), musíme také dodržovat stanovený pracovní režim. Protiúletová klasifikace je dnes zmiňována zejména při zkracování ochranných vzdáleností, ale její využití je mnohem širší.
Protiúletové trysky dnes figurují v nabídkách všech výrobců a jsou jimi osazovány jak polní postřikovače, tak postřikovače s podporou vzduchem pro prostorové kultury (rosiče). Jejich schopnost omezovat úlet spočívá v produkci kapkového spektra postřikové kapaliny, které je méně náchylné k úletu – kapky jsou většího průměru, větší hmotnosti, a tím více odolávají vlivu pohybu vzduchu (větru) při aplikaci.
Při zkouškách bylo zjištěno, že kapky o velikosti 20 mikrometrů produkované tryskou umístěnou 0,3 m nad povrchem odlétnou při rychlosti větru 5 km/h až do vzdálenosti 330 m, kapky o velikosti 100 mikrometrů ze stejně umístěné trysky a stejné rychlosti větru dolétnou až do 50 m a kapky o velikosti 400 mikrometrů pouze do 2,5 m.
Pro správné využití nejvhodnější protiúletové trysky je však nutné brát v úvahu také přípravek, který bude tryskou aplikován, a požadavky na kvalitu postřiku.
Kvalita postřiku je podle tabulky rozdělena podle velikostního spektra kapek, produkovaných tryskami následovně:
Některé přípravky vyžadují tzv. jemnou kvalitu postřiku, aby došlo k nejlepší pokryvnosti ošetřovaného porostu a dostatečné účinnosti přípravku.
Takové přípravky není vhodné aplikovat tryskami nízkoúletovými, které vytvářejí tzv. střední až hrubou kvalitu postřiku, která dokonalé pokrytí nezajistí. Proto je třeba pozorně přečíst návod k použití přípravku, kde jsou mimo jiné uvedeny i tyto požadavky.

Předpisy
Na omezování používání aplikační techniky vzhledem k nežádoucím úletům myslí také předpisy.
Vyhláška 207/2012 Sb., uvádí v příloze 3 Optimální hodnoty povětrnostních podmínek a optimální hodnoty pracovního režimu, které mají napomoci omezovat úlet.
A. Optimální hodnoty povětrnostních podmínek jsou:
– rychlost větru do 3 m/s,
– teplota vzduchu do 25 °C,
– relativní vlhkost vzduchu 60 % a více.
B. Optimální hodnoty pracovního režimu jsou:
– pracovní rychlost do 8 km/h,
– výška trysek nad povrchem podle použité trysky (doporučení výrobce trysky),
– dávka vody 200 l/ha a více.
Hodnoty uvedené v části A i části B jsou stanoveny při použití aplikační techniky bez protiúletových opatření, tj. pro standardně vybavené postřikovače bez jakékoliv úpravy nebo montáže protiúletového komponentu.
V příloze vyhlášky se pak také hovoří o konfiguraci pro aplikační techniku s protiúletovými komponenty:
„Při správně zvoleném protiúletovém opatření při aplikaci na části pozemku, na který se nevztahují požadavky spjaté s ochrannými vzdálenostmi, mohou být hodnoty rychlosti pojezdu i rychlosti větru až dvojnásobné. Podmínkou je zajištění ochrany okolních ploch, včetně povrchových vod, zdrojů pitné vody a necílových organismů proti úletu přípravku.“
Je-li tedy postřikovač vybaven protiúletovými tryskami, podporou vzduchem atd., lze výše uvedené hodnoty zdvojnásobit, tzn. rychlost větru do 6 m/s, pracovní rychlost 16 km/h.
Poznámka autora:
Tyto dvojnásobné hodnoty  nevycházejí z reálné situace a podmínek pro úlet omezující aplikaci, resp. možností současně používaných zařízení, která jsou schopna omezovat úlet i při ještě vyšších hodnotách.
Příklad 1: při použití protiúletového komponentu – systém podpory vzduchem, lze aplikaci provádět při rychlosti větru do šesti metrů za sekundu a při rychlosti 16 km/h, v souladu s vyhláškou. Ve skutečnost však tato výbava postřikovače umožňuje aplikaci při vyšší rychlosti větru (10 m/s) a při vyšší pojezdové rychlosti (20 km/h), při zachování protiúletové vlastnosti zařízení.
Příklad 2: naopak při použití protiúletového komponentu – nízkoúletová tryska, je aplikace přípravku při vyšších hodnotách rychlosti větru a pojezdové rychlosti riziková a efekt omezení úletu, který by použitá tryska měla zajistit, se sníží nebo úlet bude naopak vyšší.
Další výjimkou, kdy lze uvedené hodnoty překročit, resp. nezohledňovat, je potřeba dodržení agrotechnických termínů, jak také uvádí zmiňovaná příloha vyhlášky 207:
„Předepsané hodnoty podle bodu A lze překročit pouze v případě, že je nutné odvrátit bezprostředně hrozící škodu na porostu a s ohledem na okolnosti nemající původ v provozovateli profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků není možné zvolit jiný agrotechnický termín.“
I při využití uvedených výjimek je však nezbytné, aby riziko úletu bylo neustále v popředí pozornosti obsluhy zařízení a v tomto duchu by měla být aplikace prováděna.

Závěr
Jen dodržováním všech základních pravidel a podmínek pro omezování úletu kapek postřiku můžeme nežádoucí úlet omezit v maximální možné míře a ochránit tak před riziky přípravků naše zdraví a zejména vodu, necílové organismy a životní prostředí.
Snažme se svým přístupem zabezpečit zdravé prostředí.

 

 

Ing. Petr Harašta, Ph.D.
Státní rostlinolékařská správa
Brno