Zamyšlení nad švarcsystémem

25.7.2017, JUDr. Vladimír Treybal,

Švarcsystém se u nás usadil začátkem devadesátých let. Podívejme se na něj z pohledu pracovněprávního.

Předně: co je to švarcsysém? Je to způsob, jakým podnikatelé zaměstnávají OSVČ, aby se vyhnuli mnoha povinnostem vyplývajícím pro ně z pracovního poměru, např. placení pojistného, vedení evidence o pracovní době nebo poskytování dovolené a zaměstnaneckých výhod.

Jeho vznik se datuje na začátek devadesátých let,  kdy  podnikatel Švarc využil možností, které mu poskytovalo tehdejší znění živnostenského zákona, k tomu, aby se zbavil svých povinností vyplývajících pro něj z pracovního poměru a přenesl je na zaměstnance jednoduše tím, že z nich učiní OSVČ. Háček byl v tom, že tyto „OSVČ“ pracovaly pro něj i nadále stejně tak jako zaměstnanci – jinak by to totiž nemělo pro něj smysl. Pomohl mu k tomu i tehdy platný zákoník práce, který ještě ani v roce 1994 po několika novelizacích neznal pojem „závislá práce“, pouze pracovněprávní vztahy. Zákon o zaměstnanosti spatřil pak světlo světa až o několik let později, kdy definoval pojem nelegální práce.

Co však tento systém znamená pro takto pracující OSVČ?  Má-li v jeho rámci konat pro zaměstnavatele práci, musí

• požádat o živnostenský list,
• pracovat pro něj nadále jako dosud buď podle smlouvy, kterou mu zaměstnavatel předloží, nebo i bez ní,
• vystavovat zaměstnavateli faktury za vykonanou práci, zpravidla měsíčně a podle počtu odpracovaných hodin, a úhradu za ně evidovat jako svůj příjem z podnikání,
• přihlásit se ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění a platit pojistné,
• oznámit finančnímu úřadu, že se stal OSVČ, podávat přiznání k dani příjmu a platit daň,
• vést účetní evidenci,
• komunikovat s úřady a sledovat změny v příslušných zákonech,
• uzavřít vlastní pojištění pro případ pracovního úrazu.

Výčet povinností OSVČ je tedy poměrně obsáhlý, avšak práva vůči zaměstnavateli spočívají snad jedině v tom, že může požadovat uhrazení své faktury. Problém je v tom, že OSVČ fakturuje zaměstnavateli svou práci a nikoli výsledek své samostatné činnosti, v čemž je podstatný rozdíl. Podle mého názoru jde proto o závislou práci (§ 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce), , která může být vykonávána jen na základě pracovněprávního vztahu (§ 3 zákoníku práce), tedy o práci  nelegální (§ 5 písm. e) bod 1 zákona č.  435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Za takový postup je příslušný kontrolní orgán oprávněn postihnout zaměstnavatele nemalou pokutou (§ 139 a § 140 zákona o zaměstnanosti) za to, že umožňuje výkon nelegální práce. Tento postih však hrozí i OSVČ za to, že nelegální práci koná, což pro něj zvyšuje nevýhodnost takového vztahu.

Příklad

Podnikatel ve stavebnictví staví rodinný dům, ve kterém je třeba instalovat elektrický systém (vedení, vypínače, zásuvky atd.) K tomu účelu

• použije švarcsystém, tj. uloží OSVČ – elektrikáři, který u něho pracuje, aby v domě provedl  práce související s elektroinstalací pod jeho vedením a kontrolou, popřípadě si najme jiného za stejných podmínek,
• objedná si u OSVČ – podnikatele zavedení elektroinstalace v domě za dohodnutých podmínek.

Rozdíl je zřejmý. V prvním případě jde o závislou práci, kterou vykonává řemeslník, i když jako OSVČ, pro zaměstnavatele, pod jeho vedením a většinou i ve stanovené pracovní době, a tuto práci mu vyfakturuje. Protože práce konaná tímto způsobem vykazuje znaky práce závislé, jde o práci nelegální.

Ve druhém případě vystupuje OSVČ jako subdodavatel – samostatný podnikatel (§ 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), který provede objednanou elektroinstalaci svým jménem včetně nákupu potřebného materiálu, způsobem a v době jemu vyhovující tak, aby dodržel sjednaný termín, a podnikateli vyúčtuje její výsledek. Za kvalitu své práce a její výsledek je podnikateli odpovědný. Tento postup je zcela v souladu s platnými předpisy a nelze jej označit jako švarcsystém.

Dalším důsledkem švarcsystému je pro OSVČ ztráta práva na dovolenou a na různé zaměstnanecké benefity. V  případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání pak OSVČ  nedostane od zaměstnavatele náhradu za ztrátu na výdělku  a je závislá na rozsahu svého pojištění.  Do svízelné situace se může dostat též při pracovní neschopnosti zejména tehdy, platí-li minimální nebo nízké pojistné na zdravotní pojištění.

Jak je patrno, kromě získání živnostenského listu, který může využít i jinak,  takový vztah OSVČ nic výhodného nepřináší – nadále pracuje pro zaměstnavatele podle jeho pokynů a většinou i na jeho pracovišti, ale plní povinnosti, kterých se zaměstnavatel zbavil.  Pokud by tomu tak nebylo, pak nejde o švarcsystém, ale o smluvní vztah mezi objednatelem a dodavatelem podle občanského zákoníku (§ 1724 a násl.), tedy dvou rovnoprávných subjektů, kdy dodavatel plní zakázku, ke které se smluvně zavázal, podle vlastního uvážení a zcela samostatně.

Tyto skutečnosti vedou k úvaze, co je švarcsystém z právního hlediska, neboť tento pojem nikde v pracovněprávních předpisech ani v občanském zákoníku nenajdeme. Vztah mezi fyzickou osobou jako strany slabší a podnikatelem (fyzickou i právnickou osobou) jako strany silnější se uskutečňuje buď jako pracovněprávní podle zákoníku práce, popřípadě, je-li fyzická osoba rovněž podnikatelem, podle zákoníku občanského. Nic mezitím – pokud jde o tyto vztahy – právně neexistuje, takže de jure neexistuje ani švarcsystém (de fakto je však tolerován, ne-li podporován).

Pro zaměstnance z toho vyplývá, že je nevýhodné přistupovat na požadavek zaměstnavatele, aby pro něj pracovali jako OSVČ, vykazuje-li jejich vztah k němu znaky závislé práce. Pokud tomu tak je, doporučuji trvat na uzavření pracovněprávního vztahu.

Rozhodne-li se však OSVČ, že je pro něj výhodnější vystupovat vůči podnikateli rovněž v roli podnikatele ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku,  musí také tak vystupovat – jako samostatný a rovnoprávný subjekt. (K tomu upozorňuji na ustanovení § 433 odst. 1 občanského zákona zakazující zneužívání postavení silnější strany). Podle toho musí uzavírat smlouvu, kterou se řídí další vzájemné vztahy, a dbát na to, aby tyto vztahy nevykazovaly znaky závislé práce.