Povinnost zaměstnavatele vydat potvrzení o zaměstnání

Jednou z povinností zaměstnavatele související se skončením pracovního poměru, dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce je povinnost vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání.

Existují rozdílné názory na to, co vlastně povinnost zaměstnavatele „vydat” zmíněný dokument znamená. Najdou se autoři, kteří tvrdí, že potvrzení o zaměstnání je třeba zaměstnanci doručit a pokud se to nepodaří osobním předáním, musí být zaměstnanci potvrzení o zaměstnání zasláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Dovozují tak z toho, že potvrzení o zaměstnání je písemností týkající se skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a že se na ni tedy vztahují ustanovení zákoníku práce o doručování zaměstnavatelem.

Kdyby měl ale zákonodárce na mysli povinnost doručení zaměstnanci, pak by tak výslovně učinil a nevolil by sloveso „vydat”. Proto povinnost vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání představuje povinnost zaměstnavatele mít je v okamžiku skončení pracovního poměru, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce připraveno k vydání (převzetí zaměstnancem). Zaměstnanec musí za tímto účelem vyvinout potřebnou součinnost. Ostatně stejnou povinnost má zaměstnavatel i ve vztahu k pracovnímu posudku (s tím rozdílem, že tady ji plní jen na žádost zaměstnance) nebo ve vztahu k písemnému dokladu obsahujícímu údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách (tzv. výplatnímu lístku). V těchto případech by si povinnost vydat písemnost spojoval s povinností posílat ji zaměstnanci poštou jistě málokdo. To samozřejmě nemění nic na tom, že řada zaměstnavatelů zaměstnancům potvrzení o zaměstnání stejně poštou posílá, byť zákonnou povinnost k takovému postupu nemají

Prevence omylů

Právní úprava spojuje okamžik vydání potvrzení o zaměstnání se skončením pracovněprávního vztahu. Nesprávné jsou domněnky některých zaměstnavatelů, že na vydání „zápočtového listu” mají lhůtu 8 či více dnů. Je ale namístě požadovat po zaměstnanci, aby k předání tohoto dokladu projevil patřičnou součinnost a nespoléhal na to, že mu ho zaměstnavatel zašle prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (viz výše).

Z povinnosti vydat potvrzení o zaměstnání nevylučuje zákoník práce žádnou kategorii zaměstnanců. Neobstojí proto závěr, že zaměstnancům odcházejícím do starobního důchodu nebo studentům na „prázdninové brigádě” není potřeba zmíněné potvrzení vydávat.

Nikomu jinému než zaměstnanci (např. novému zaměstnavateli na jeho vyžádání) potvrzení o zaměstnání vystavit nelze.

Na co bohužel mnozí zaměstnavatelé stále hřeší, je to, že odmítají zaměstnancům potvrzení o zaměstnání vůbec vydat, resp. podmiňují jeho vydání např. úhradou zaměstnancem způsobené škody, vrácením pracovních pomůcek apod. Tímto postupem se zaměstnavatelé vystavují zbytečnému riziku. Vydání potvrzení o zaměstnání je totiž vymahatelným právem zaměstnance, a pokud zaměstnavatel povinnost vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti potvrzení o zaměstnání nesplní a tomuto vznikne v důsledku takového jednání škoda (např. v podobě ušlého výdělku za nepřijetí do zaměstnání u dalšího zaměstnavatele), odpovídá za ni zaměstnavatel dle ustanovení § 265 odst. 2 ZP.

Zaměstnavatel by se měl vyhnout tomu, aby do potvrzení o zaměstnání uváděl údaje nad rámec zákona, aniž by s tím zaměstnanec souhlasil. Pokud by ze své vlastní vůle učinil součástí „zápočtového listu” např. skutečnosti hodnotící práci bývalého zaměstnance (zpravidla s úmyslem upozornit jeho budoucího zaměstnavatele), pak se dopouští porušení zákona. Takové hodnocení může být součástí pouze pracovního posudku. Zaměstnanec má dle ustanovení § 315 ZP právo domáhat se u soudu do 3 měsíců ode dne, kdy se o jeho obsahu dověděl, aby zaměstnavateli bylo uloženo potvrzení přiměřeně upravit, jestliže s jeho obsahem nesouhlasí.