Požadavky a předpoklady pro výkon práce

Mezi požadavkem a předpokladem pro výkon práce je z pohledu pracovního práva rozdíl.

Předpoklady pro výkon sjednaného druhu práce stanoví zákon nebo jiné obecně závazné právní předpisy, které jsou uveřejněné ve Sbírce zákonů. Zaměstnavatel sám povinnost jejich splnění nemůže založit, a to ani svým vnitřním předpisem, protože se nejedná o právní předpis. Nesplňováním předpokladů pro výkon konkrétní práce jsou např. případy, kdy dojde k odebrání řidičského oprávnění u řidiče, nebo se zaměstnanec nepodrobí povinnému přezkoušení, které je podle právních předpisů podmínkou pro prodloužení příslušného oprávnění k výkonu prací nebo v tomto přezkoušení neuspěje, pozitivní lustrační osvědčení u funkcí, kde je ze zákona vyžadováno apod. Právní předpisy stanoví předpoklady pro výkon určitého druhu práce s ohledem na zajištění standardní kvality výkonu práce, např. u lékařů či jiných zaměstnanců v zájmu zabezpečení ochrany života a zdraví občanů.

Požadavky na řádný výkon práce vymezuje zaměstnavatel; jedním z těchto požadavků jsou i uspokojivé pracovní výsledky zaměstnance. Požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práce se nevztahují k druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě, ale k práci, kterou je zaměstnanec povinen v pracovním poměru na základě sjednaného druhu práce konat nebo kterou se zavázal konat na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Požadavky stanoví zaměstnavatel, vždy však s přihlédnutím ke konkrétnímu výkonu práce a zaměstnance musí s nimi seznámit. Zaměstnanec totiž musí mít vědomost o tom, že pro řádný výkon práce jsou stanoveny určité požadavky.

Požadavky mohou být zaměstnavatelem stanoveny jednostranně ve vnitřním předpisu, organizačním řádu nebo v pracovní náplni. Požadavky mohou být také součástí mzdových předpisů. Výhodou jednostranného určení požadavků ve shora uvedených dokumentech je, že zaměstnavatel může takto jednostranně určené požadavky měnit či doplňovat. Požadavky mohou být se zaměstnancem sjednány také v pracovní nebo jiné smlouvě. Jejich změna však podléhá jako všechny smlouvy dohodě smluvních stran.

Zákoník práce požadavky nijak blíže nevymezuje, obecně se však vychází z toho, že určením (stanovením) požadavků zaměstnavatel vymezuje potřebnost (kvalitu a kvantitu) výkonu práce, a to i podle konkrétních podmínek, za kterých je práce zaměstnancem konána. Obvyklým požadavkem je znalost cizího jazyka na určité komunikační úrovni nebo jeho ověření určitou zkouškou, u vedoucích zaměstnanců organizační schopnosti, tj. schopnost vést kolektiv zaměstnanců a organizovat jeho úkoly, používání předepsaného oděvu (nelze ale zaměňovat s  ochranným pracovním oděvem, je-li předepsán, protože jeho nepoužití je porušením povinností), určení způsobu chování k zákazníkům apod.

Stanovení požadavků ze strany zaměstnavatele je však limitováno, stanovené požadavky musí být ospravedlnitelné a přiměřené výkonu práce.